SAMA Potřebuji tvou lásku, nejsem sama, přesto však si tak připadám. Něco pozitivního? Na mě? No si pořád naštvaná, děkuji čekala a nečekala. Jsem ráda že si rád, přesto brečím. Je to pravda snad. Více se pozorovat a mít se rád. Což je to lehké? Mít to na paměti, snad?
ZTRACENÁ Je mi smutno, je mi zima, už je léto, to je prima. Já však sedím sama. Zpytuji svědomí, zda je vše, tak jak má. Snad se už vše zlomí. Co jsem chtěla to mám, a je to správné? Je to tak, jak má? Těžko říct, však nevím to já. …
SMUTEK Já zůstala stát, stát a stagnovat na jednom místě, zapomněla jsem na sebe, své pocity, svůj život, stále se posuzovat– ne. Takhle ne. A tak znovu otevřu oči, naleznu tu jiskřičku života, ať mi/ti skočí do světa, do mého/tvého života. Žádné slzy dnes již. Uplakané líce? Světu ukázat, počkat. …
Žít jako když… krásně píšete perem na čistý list. S láskou v srdci žít. Jen tak si ničím vrásky nedělat. Zpětně trápit se nikdy snad. Staré chmury za hlavu dát a na mysli neklesat. Smutek ať v dál odplouvá, radost ať vždy k nám promlouvá. Z života se radovat, lásku mít a správným lidem …
Směju se a brečím. Co svět světem stojí, smutek svůj neřeším. Náladou mou, Tvojí? Jak to vše ustojím, nejsme přece stroji. Ve dne spát a v noci pracovat? Kdo to zvládne? Kde náladu brát a jen tu dobrou rozdávat. Jak to vše dopadne? Přesto nenávist světem vládne. Pro nikoho to …