V LESE

V LESE

Ticho, linoucí se všemi směry,

stojím očarován, jsem v jednom nebi.

V dáli už začíná pomalu svítat,

a hlahol ptáku začal zpívat.

Ten ševel se nese do dálky.

Sem tam vidím černé korálky,

sem tam jej protne šepot listí,

též jehličí si ve větvích krásně šustí.

Korálky mrkají na mne z dálky,

a já vidím místo očí jen dvě čárky,

náhle přikrčí se, hlavu skloní.

To. bázlivost je nejspíš honí.

Žijí si tu vlastním životem,

s námi nebo bez nás

či třebas

pro sebe,

pro někoho napospas,

mluvím tu jen šepotem.

Nechť i dál

vše žije svým životem.