Všude samé kaluže,
Skáču si jen tak
z louže do louže.
Po cestě si voda teče,
stejně nikam neuteče.
Svíčka ta si hoří,
dokud nedohoří.
Mokré vlasy,
mokrý šat,
Co tu dělám?
Blázním snad.
Pojď domu řekls
a ju tu stojím, mokrá skrznaskrz.
Žížalky se na svět dívají,
a to že jsem mokrá,
mi vůbec nevadí.
Protože až vyjde slunce
budeme zase ruku v ruce,
teplem se zas objímat,
a nikoli na něj jen vzpomínat.
S kapkami deště i smutek odplouvá,
pak život na světě se nám zas zamlouvá.
