Venku je okolo jednoho stupně. Počasí, že by ani z pelíšku nejraději nikdo nevylízal. „To sluníčko se dnes snad z pod pelechu mráčků ani nevykutálí,“ říká si skřítek Snílek. Kdyby se přeci umoudřilo, zlepšilo by mu to náladu a jako ostatní by se mohl zas radovat z jeho svitu a teplíčka.

A ejhle! Někdo vylezl z pelechu… sluníčko pálí a o nulu na teploměru víc. Tak se skřítek Snílek vydal na procházku do lesa, protože je to pro něj jako pohlazení na dušičce. A jak se tak lopotí lesem, cestou si prozpěvuje. Zpívat neumí, ale co. Sovám a smrčkům to snad vadit nebude. Skřítek pokukuje na stromy a rostliny posázené drahokamy slečny Námrazy, obdivuje krásu přírody, naslouchá písni stromů, sleduje ptáčky ve větvích. Rákosí se začalo pohybovat sem a tam s rytmem jeho písničky.

Cestou ale narazil na vílu Jeskulinku, které začali ničit její zamrzlé jezírko na konci lesa skřítci Bludníci. Pomohl jí je odehnat a začali spolu jezírko čistit od naházených klacků a šišek. Jezírko jim za to bylo velmi vděčné. Víla Jeskulinka mu poděkovala za pomoc a skřítek Snílek šel zpátky k domovu, který se ukrýval v dutém kmenu jedné staré lípy. Při svém hopsání si přemýšlel, co to asi skřítky Bludníky přimělo házet do jezírka roští, že přeci vůbec nemyslí na okolní svět. Chtěl je ještě najít a promluvit si s nimi, ale už je nepotkal. Možná to tak bylo lepší, třeba by se chtěli hádat nebo řekli: „no a co“ jak už to bývá.

 Když byl doma, zapálil si svíčku, udělal oheň v kamínkách, aby mu bylo teploučko. Lehl si na kanapíčko, za okny se setmělo a z tmavě růžových mraků se začaly sypat ty bohatý kouzelnou hůlkou malovaný vločky. Jak měl takovou melancholickou náladu, vzal deník a napsal si do něj:

Miluji ty noce, kdy pod lampami vločky sněží,

ty dny, kdy vyjde slunce, ač jen stěží.

Kdy stromy třpytí se při slunce svitu

a my užíváme si lenošící aktivitu.

Když můžeme si u krbu ohřát ručky

a pomalu se před obchody dělají hloučky.

Neboť přijdou dlouhé noce

a my těšíme se na Vánoce.

Kde u Vánočního stromečku,

sejdeme se v teple domečku.

I když u starého prostřeného stolu,

ale hlavně všichni spolu.

A na co se těšíš v ZIMĚ ty?

…………………………………………………………………………………………………………………………….

………………………………………………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………………………………….

……………………………………………………………………………………………………………………………….

……………………………………………………………………………………………………………………………….

……………………………………………………………………………………………………………………………….

……………………………………………………………………………………………………………………………….

Mohlo by se vám také líbit:

2 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *