Všude samé kaluže,

Skáču si jen tak

z louže do louže.

Po cestě si voda teče,

stejně nikam neuteče.

Svíčka ta si hoří,

dokud nedohoří.

Mokré vlasy,

mokrý šat,

Co tu dělám?

Blázním snad.

Pojď domu řekls

a ju tu stojím, mokrá skrznaskrz.

Žížalky se na svět dívají,

a to že jsem mokrá,

 mi vůbec nevadí.

Protože až vyjde slunce

budeme zase ruku v ruce,

teplem se zas objímat,

a nikoli na něj jen vzpomínat.

S kapkami deště i smutek odplouvá,

pak život na světě se nám zas zamlouvá.

Mohlo by se vám také líbit:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *